Název zřizovatele stezky: ZO ČSOP Onyx
Název stezky:
Evropsky významné lokality mezi Čejkovicemi a Čejčí
Počet zastavení: 6
Délka trasy: 3 km
Stezka má celkem 6 zastavení. Je vedena okolím dvou evropsky významných lokalit Špidláky a Bílý kopec u Čejče. Na stezce se mohou návštěvníci seznámit s ekosystémy stepních trávníků, lesů a se zajímavou geologií a historií lokalit. Současně je představena pestrá paleta druhů, především těch vzácných a ohrožených. Představena je také ochranářská péče o tyto lokality, která probíhá v rámci projektu LIFE Sub-pannonic:
https://www.csoponyx.cz/projekt/45/life-sub-pannonic/
Tato stezka byla vytvořena díky projektu „Obnova biotopů a druhů subpanonských travinobylinných porostů“ LIFE17 NAT/SK/000589, který je financován z programu LIFE Evropské unie, za podpory Ministerstva životního prostředí ČR.
Čejčské jezero, nazývané též jako Bezedňák, se nacházelo jihovýchodně od současné obce Čejč. Jedná se o oblast s výraznou tektonickou depresí miskovitého tvaru. Plocha jezera je dobře patrná ještě na historických mapách z konce 19. století. Památkou na jezero je několik lokálních názvů, např. Jezero nad Dvorem, Jezero pod Tratí, Louky nad Jezerem.
Čejčské jezero bylo jedním z mnoha dalších jezer, která se na jižní Moravě vytvořila koncem poslední doby ledové. Vedle největšího Kobylského zde byla další méně známá jezera: Terezínské (Smraďák), Vracovské, Vacenovické a Vlkošské.
Pohled do míst, kde se nacházelo Čejčské jezero
Na rozdíl od Kobylského jezera bylo Čejčské jezero velmi slané. Tomáš Jordán z Klausenburku jej popsal v roce 1580 takto:
„Voda není ani tak slaná jako spíše hořká, její barva je žlutozelená, v létě silně zapáchá, protože obsahuje větší množství síry. Voda člověka nadnáší a činí tělo lehkým. Ryby v tomto jezeře nejsou žádné a na březích jezera se bělají nánosy soli. Voda léčí choroby kůže, k pití se ale naprosto nehodí, dokonce ani jako lék být vnitřně podávána nemůže.“
Slaná jezera se postupně zanášela během pozdního glaciálu a mladších čtvrtohor. Proces se však urychlil vlivem zemědělské činnosti.
Během 19. století bylo Čejčské jezero spolu s Kobylským uměle vysušeno za účelem zisku půdy pro pěstování cukrové řepy. Pozůstatky jezera můžeme najít v lokalitě Výchoz, která je zároveň chráněna jako přírodní památka a také spadá do EVL Bílý kopec u Čejče. Výchoz představuje umělý odkryv sedimentů místech břehu bývalého Čejčského jezera.
